Moje četba za květen...
Nehodlám tady rozebírat děj, ale spíš to, jak na mě kniha zapůsobila.
Narazila jsem na ni úplně náhodou na internetu a přemohla mě zvědavost. No, co si budeme povídat, upíří tématika teď prostě frčí :D
Okamžitě jsem se do ní začetla a musím říct, že prvních pár kapitol mě docela zklamalo. Myslím, že autorky si chtěly rychle odbýt nezáživný začátek a vrhnout se přímo do děje ve Škole Noci. Ten přechod je tam opravdu znát. Líčení školního prostředí a vůbec všeho nového, co Zoey prožívá ve spojení s její přeměnou, je naopak proti začátku dost poutavé. Takže ke konci jsem hltala každé slovo.
Líbí se mi použití ich-formy. Můžu si tak lépe udělat obrázek o tom, co se Zoey honí hlavou. Taky to udržuje jednu dějovou linii. No, ne že by mi jich víc vadilo, ale pro začátek je to lepší.
Hovorový jazyk...Tak toho je tam taky dost. Ostatně, čím víc ho tam je, tím líp se knížka čte. Navíc pro nás všechny "školou povinné" je celkem uvolňující přečíst si jednou i něco, co neskrývá styl alá Jirásek, kdy cesta k Řípu je popsaná na dvaceti stránkách a pořád jenom jdou a jdou a jdou... No znáte to ne? :D Já osobně jsem se nedostala ani k tomu, že tam došli. Ale zpátky k jazyku. Většina dialogů na mě působí věrohodně. Má to styl, jakým se mezi sebou baví dnešní mládež. Tedy kromě těch odkazů na hovězí dobytek...
Děj je podle mě originální. Uznávám, že posledí dobou je upírů všude dost. Ať už těch originálních nebo pokusů o napodobení. Tohle s tím nemá nic společného. Kdyby se v knížce sem tam neopakovalo, že se mění v upíra, připadalo by mi to jako líčení školního života jedné holky, která má výjimečné magické schopnosti.
Souhrnem - knížka se mi líbila. V poličce mi už leží druhý díl, který mám napůl rozečtený, ale musela jsem ho odložit kvůli povinné četbě. Až ho dočtu, tak tady přibyde pokračování.
